Rozhovor: Martin Pavel, Daily Portrait

foto: Lukáš Erba

Martin Pavel je mladý umělec, který se zabývá především fotografií, ale nebojí se experimentovat i s dalšími médii. Možná právě tak – přes chuť neustále nacházet nové cesty k seberealizaci – se dostal i k focení Polaroidem, který použil na druhý ročník svého dosud zřejmě nejzásadnějšího projektu – Daily Portrait. Během celého roku tak vyfotil 365 portrétů dobrovolníků, kteří se mu přihlásili. Výsledkem bude výstava a tištěná publikace.

Daily Portrait je projekt, v jehož rámci Martin fotí na každý den jednu fotografii, portrét kohokoliv, kdo se přihlásí. Fotí se “nahoře bez”, ve druhém – právě končícím – ročníku na Polaroid 230. Další ročníky budou následovat, stejně jako výstava pořízených fotografií a tištěná publikace. 

Jak bys popsal, o čem vlastně Daily Portrait je a jaký má pro tebe osobně význam?

Daily Portrait má spoustu vrstev a je těžké ho definovat. Není uzavřený a mění se časem, jak s dalšími ročníky dostává jasnější kontury. Je to portrét doby, mozaika nás a našeho světa, jeho záznam i jeho interpretace. Nástroj, díky němuž se na svět můžeme podívat z jiného úhlu. Ve své tvorbě se nerad omezuju racionalitou a pracuju spontánně podle vnitřního smyslu. Tvorba je pro mě cesta, zkušenost, příběh. Z každé části, z každého ročníku, si beru zkušenosti, které si přenáším do těch dalších. Pro mě je Daily Portrait vlastně způsobem života.

Jak tě vůbec napadlo takový projekt realizovat?

Přál jsem si, aby se něco v mém životě a v mé tvorbě změnilo a přišel shora tento nápad. Uvědomil jsem si, že v zahraničí už určitě někdo zveřejňoval jeden portrét denně, ale myslím, že nikdo nefotil lidi nahé, tak jsem se toho ujal.

Daily Portrait (DP) měl docela masivní úspěch, takže se určitě něco změnilo… vnímáš nějaký vliv i na svoji další tvorbu? Ovlivnil ji DP – zkušenosti, které jsi s ním nabral, nebo úspěch, který měl?

DP mě asi ovlivnil hlavně v tom, že jsem díky němu při focení poznal spoustu nových lidí. Člověk pak jinak vidí a přemýšlí, jinak se chová a tak. Pro mě je DP nejen o samotném focení, ale také o setkání s tím daným člověkem, o nějaké vzájemné výměně, kde se jeden od druhého můžeme něco dozvědět, něco nového naučit – a samotná fotografie by pak měla být záznamem toho setkání.

Jak probíhalo samotné fotografování, mohl se opravdu přihlásit každý?

Přihlásit se mohl kdokoliv. Focení pak probíhalo pokaždé na jiném místě Prahy, i když některá místa jsem si zopakoval vícekrát. S každým fotografovaným jsem strávil zhruba hodinu. Nejvíce času zabralo hledání vhodného místa na focení.

Vypozoroval jsi třeba během focení, že se účastní určitý typ lidí? Přecejen spoustu zájemců mohlo mít problém fotit se nahoře bez. Nestávalo se třeba, že na poslední chvíli couvli? 

Jedno ti lidé mají společné, a to že jsou “open-mind“ a rádi přijímají nové výzvy. Stalo se mi jen jednou, že někdo couvl na poslední chvíli, ale už od rána jsem cítil, že ten den jsou špatné vibrace…

Byl o focení velký zájem? Jak jsi vůbec zvládal časově sladit tolik „modelů“, abys skutečně měl na každý den připravenou fotku?

Oproti minulém ročníku byl zájem menší a vyšlo to tak akorát, abych měl na další týden koho zveřejňovat. Ale pokračování jsou vždycky těžší a taky určitě hrál roli strach ze svlékaní se na veřejnosti. Fotil jsem jednou za týden v průměru pět až deset lidí. Nejdřív jsem chtěl mít fotky hotové do září, ale nakonec je dobře, že tam jsou všechna roční období.

Proč sis vybral k focení druhého ročníku DP právě Polaroid, co tě na Polaroidové fotce zaujalo?

Už ani nevím, kde se ten nápad vzal, asi se to nabídlo samo od sebe. Všiml jsem si vás na vernisáži první výstavy DP a když jsem se pak podíval na váš projekt PolaroidLove, tak mě zaujalo, že fungujete jako komunita. Dělat pokračování je vždycky těžký a proto mi vaše podpora pomohla. Hodně lidí okolo PolaroidLove se focení zúčastnilo.

Polaroid mi také vyhovoval v tom principu, že fotografii hned vidím a můžu jednu dát fotografovanému. Byl to tak pro mě snadnější přechod z digitálu. Od 14ti let, co jsem začal fotit, jsem používal právě jenom digitál a byl jsem zvyklý dělat stovky snímků, a tak jsem se bál, jak to budu zvládat s Polaroidem. Na něm je zvláštní jedno mystérium, které jsem doteď nepochopil: s každým člověkem jsem fotil dvě fotky hned za sebou, ta lepší se pak použila v projektu. Zvláštní je, že skoro pokaždé byla lepší ta první. Já si to vykládám tak, že když fotím na Polaroid, tak moc si přeju a soustředím se aby to vyšlo, že se vesmír spojí a vyslyší moje přání a fotka se povede. Tenhle úžasný magický okamžik jsem u digitálu vůbec nezažil.

Když jsem si po prvním focení dal fotografie v kavárně na stůl, tak jsem musel zamáčknout slzu, jak mě dojaly. Bylo to přesně to, co jsem celou dobu hledal v digitálu a nemohl to tam najít. A jinak, fotil jsem na fotoaparát Polaroid 230, jehož měch vzbuzoval u kolemjdoucích docela respekt… :-)

Hodně lidí asi neví, že celý projekt je neziskový, a přitom focení na Polaroid je poměrně finančně náročné.
Ano, projekt je neziskový a ani není podporován žádnými sponzory. Cítím, že je to tak správně.

Není tedy možnost, jak ti na projekt přispět?

Přispění určitě uvítám, kdo chce přispět přímo mně, najde kontakt je na mých webových stránkách. Jenom nechci projekt Daily Portrait spojovat s žádnými firmami. Jedním ze zásad DP je, že nikdy nebude zneužit k reklamním účelům.

Druhý ročník už máš dofocený a plánuješ velkou výstavu. Kdy a kde?
Vernisáž výstavy bude 13. května 2013 v GALERIE/CZD a výstava potrvá do 24.5. Poté by měla putovat do zahraničí.

To zní skvěle. Další pokračování máš v plánu fotit v Berlíně, vezeš si tedy celou sbírku fotek z druhého ročníku s sebou? Odjíždíš do zahraničí studovat, nebo to má nějaký „fotograficko-sociologický“ důvod?
Ano, plánuju tam vystavit druhý ročník… a vlastně možná i první. Už ale nestuduju, ani studovat nehodlám. Fotografie se nedá studovat, fotografie se musí žít. Focení v zahraničí dá tomu projektu zase další rozměr, další vrstvu. Na stránkách projektu tak budou vedle sebe lidé z různých zemí.

Na jaké médium chceš zpracovat příští ročník? Bude se v něčem lišit?
Další ročník Daily Portrait budu fotit v létě a to na moderní zrcadlovku a na černobílý kinofilm. Každý další ročník DP bude focený v jiné zemi a na jiné fotografické médium. Zároveň budou lidé foceni z větší vzdálenosti, aby tam měli celé tělo, až to v dalších ročnících přejde kompozičně do krajiny, kde člověk zůstane malý. Ještě ale tedy musím jeden ročník dofotit pouze obličeje.

To bude spousta práce. Pořád tě to baví, nebo máš jinou motivaci?
Jo, pořád mě to baví a má to pro mě čím dál větší smysl. Pro mě je DP také nástroj k poznávání sebe sama. Třeba to zvláštní vnímání času, když ho má člověk spojený s vizualitou...

Jak to myslíš?
Představ si to jako deník - když je každý týden spojený s fotkami, které jsem vyfotil, tak si při procházení těch fotek vybavím celý rok se všemi vzpomínkami, a tak nějak jinak si uvědomím ten čas.

Z tohoto ročníku vznikne mimo výstavy také tištěná publikace. Jak bude vypadat?
Bude to soubor všech 365ti samostatných fotografií v krabičce. Bude tak možné si třeba udělat vlastní výstavu doma na zdi. Záleží na tom, jak se jednotlivé fotky seřadí, pokaždé to dá jiný význam. Klíčů, jak fotografie seřadit, je ohromné množství. 

Bude možné koupit si ji na vernisáži?
Bohužel, publikaci je nutné si kvůli tisku objednat předem. Poté už nebude možné si ji nikde koupit. Na vernisáži ji představím a objednané kousky tam budou k vyzvednutí. Mimochodem, ti, co se zúčastnili projektu, mají publikaci za cenu nákladů, ostatní kupující musí poslat minimálně jednu DMS SMS na jimi zvolený charitativní projekt.

Vypadá to, že hodně přispíváš na charitu, to asi moc mladých umělců nedělá… čím to je?
V ČR jsou asi častějši třeba charitativní aukce, kam mladí umělci dávají svoje díla. Druhý ročník DP by se taky dal brát mimo jiné jako pocta Praze, chtěl jsem Praze prostě něco věnovat.

Na vernisáži se určitě zase potkáme. Hodně štěstí do dalších ročníků!
Díky. Chtěl bych vám, kluci, poděkovat za podporu a taky popřát ať se PolaroidLove daří... Polaroid's not dead!

  

Martin Pavel, 25 let. 

Studoval v ateliéru Interaktivní média a v ateliéru Reklamní fotografie na FUD UJEP. 
www.martinpavel.com, www.portraitdaily.com, www.facebook.com/dailyportrait

TIP: Událost vernisáže na Facebooku najdete ZDE.

Jak se fotí s Polaroidem 600SE?

Konečně se nám podařilo sehnat Polaroid 600SE - zřejmě ten nejlepší fotoaparát, který pod značkou Polaroid kdy vznikl (nepočítáme-li velkoformátové speciality). A samozřejmě jsme mu okamžitě propadli! O co jde a jak se s tím fotí?

Polaroid 600SE je postaven na oblíbeném fotoaparátu Mamiya Press a je skutečně vlajkovou lodí mezi klasickými Polaroidy. Má výměnné objektivy, kompletně manuální režim, dálkoměr, možnost použít dálkovou spoušť, připojit externí blesk a mnoho dalšího. Navíc se na něm dají použít různá "záda", a tedy s ním fotit třeba i na svitek. 

My ale (samozřejmě) použili záda na instantní materiály peel-apart, objektiv 127mm se světelností f4,7 od firmy Mamiya a filmy FujiFilm FP3000B a Polaroid 669 (z roku 1993). Tyhle materiály jsou zajímavé samy o sobě, ale ve spojení s Polaroidem 600SE jsou naprosto geniální!

Focení s touhle profesionální "hračkou" chce ale velkou dávku trpělivosti. Je potřeba expozimetr, i přes světelný objektiv hodně světla (hlavně ve spojení s expirovanými materiály Polaroid, jejichž citlivost za těch 20 let klesla odhadem někam k 60ASA) a samozřejmě stativ. My jsme tradičně použili stálá světla FOMEI Fresnel, která jsou na ateliérové focení s Polaroidy ideální. 

Fotili jsme v ateliéru Grovestudio, se kterým sdílíme prostory Polagraphu, s modelkou Bárou a kamarádem Bennem Murhaayou, který s nadšením přitáhl hromadu dalšího vybavení - včetně fotoaparátu na naše přes 20 let expirované Polaroidy 4x5, které byly k našemu velkému překvapení dávno po smrti ;-) 

I přes tuhle nepříjemnost dáme formátu 4x5 ještě šanci a zkusíme to znovu. Zatím jsme byli ale dostatečně uchváceni "Pola-Mamiyou" ;-)

Každopádně to byl zážitek a můžete si být jisti, že si to příště nenecháme pro sebe a možnost Polaroid 600SE si vyzkoušet přichystáme i pro vás! Polaroid 600SE prozatím nabízíme k zapůjčení, klidně se ozvěte!

Galerii fotek, které jsme nafotili, najdete na našem Facebooku. 

Budeme ji postupně doplňovat. 

Děkujeme všem, kteří se na focení podíleli!

EXPOLAROID: Měsíc Polaroidu oslavíme i my v Polagraphu!

Duben je měsícem Polaroidu, tvrdí parta francouzských nadšenců, tvůrců velké akce Expolaroid - iniciativy, která má spojit fanoušky instantní fotografie na celém světě a symbolicky tak oslavit nový život tohoto média. My u toho samozřejmě nemůžeme chybět ;-)

Nápad pořádat Expolaroid vznikl ve Francii, kde se také odehraje většina přidružených akcí. Celkem půjde o více než 40 výstav, workshopů a besed, na nichž se představí téměř 100 fotografů z celého světa. Expolaroid má samozřejmě podporu i od samotného Impossible, a tak se jedná o zajímavou příležitost jak se o našich oblíbených materiálech dovědět co nejvíce a hlavně načerpat inspiraci od těch nejzasvěcenějších.

V Polagraphu jsme se proto rozhodli dát prostor francouzskému fotografovi, který s Polaroidem pracuje už dlouho a který ho hlavně využívá zvláštním, netypickým a originálním způsobem. 

Laurent A. Fouchet se svým fotoaparátem prakticky vyrůstal. “Od svých 12 let žiju s foťákem v ruce. Na fotkách z prázdnin, z cest, ze života jsem se snažil zachytit tvůrčí, umělecký, estetický obraz. Rád si pohrávám s materiálem, světlem, nastavením. V mých představách je každá fotka jako obraz.”, vysvětluje svůj vztah k fotografii a Polaroidu. 

V Polagraphu 3. dubna představí svoje fotky pořízené klasickým měchovým Polaroidem a nazvětšované s využitím negativu (tuto techniku jsme ukazovali loni na workshopu). Navíc se ale Laurent nebojí kombinovat instantní fotografii s počítačovými úpravami, a tak bude jeho dubnová výstava zajímavou a inspirativní změnou. 

 

Více informací už brzy na www.polagraph.cz.

Kompletní seznam akcí v rámci Expolarodi najdete na www.expolaroid.com.

Další fotografie od Laurenta A. Foucheta nejdete na http://sensiblement-naturel.tumblr.com/