![]() |
foto: Lukáš Erba |
Martin Pavel je mladý umělec, který se zabývá především
fotografií, ale nebojí se experimentovat i s dalšími médii. Možná právě
tak – přes chuť neustále nacházet nové cesty k seberealizaci – se dostal i
k focení Polaroidem, který použil na druhý ročník svého dosud zřejmě
nejzásadnějšího projektu – Daily Portrait. Během celého roku tak vyfotil 365
portrétů dobrovolníků, kteří se mu přihlásili. Výsledkem bude výstava a tištěná
publikace.
Daily Portrait je projekt, v jehož rámci Martin fotí na
každý den jednu fotografii, portrét kohokoliv, kdo se přihlásí. Fotí se “nahoře
bez”, ve druhém – právě končícím – ročníku na Polaroid 230. Další ročníky budou
následovat, stejně jako výstava pořízených fotografií a tištěná publikace.
Jak bys
popsal, o čem vlastně Daily Portrait je a jaký má pro tebe osobně význam?
Daily Portrait má spoustu vrstev a je těžké ho definovat. Není uzavřený a
mění se časem, jak s dalšími ročníky dostává jasnější kontury. Je to portrét doby,
mozaika nás a našeho světa, jeho záznam i jeho interpretace. Nástroj, díky
němuž se na svět můžeme podívat z jiného úhlu. Ve své tvorbě se nerad omezuju
racionalitou a pracuju spontánně podle vnitřního smyslu. Tvorba je pro mě
cesta, zkušenost, příběh. Z každé části, z každého ročníku, si beru zkušenosti,
které si přenáším do těch dalších. Pro mě je Daily Portrait vlastně způsobem
života.
Jak tě
vůbec napadlo takový projekt realizovat?
Přál jsem si, aby se něco v mém životě a v mé tvorbě
změnilo a přišel shora tento nápad. Uvědomil jsem si, že v zahraničí už určitě
někdo zveřejňoval jeden portrét denně, ale myslím, že nikdo nefotil lidi nahé,
tak jsem se toho ujal.
Daily
Portrait (DP) měl docela masivní úspěch, takže se určitě něco změnilo… vnímáš
nějaký vliv i na svoji další tvorbu? Ovlivnil ji DP – zkušenosti, které jsi
s ním nabral, nebo úspěch, který měl?
DP mě asi ovlivnil hlavně v tom, že jsem díky němu
při focení poznal spoustu nových lidí. Člověk pak jinak vidí a přemýšlí, jinak
se chová a tak. Pro mě je DP nejen o samotném focení, ale také o setkání s tím
daným člověkem, o nějaké vzájemné výměně, kde se jeden od druhého můžeme něco
dozvědět, něco nového naučit – a samotná fotografie by pak měla být záznamem toho
setkání.
Jak
probíhalo samotné fotografování, mohl se opravdu přihlásit každý?
Přihlásit se mohl kdokoliv. Focení pak probíhalo pokaždé na jiném místě
Prahy, i když některá místa jsem si zopakoval vícekrát. S každým fotografovaným
jsem strávil zhruba hodinu. Nejvíce času zabralo hledání vhodného místa na
focení.
Vypozoroval
jsi třeba během focení, že se účastní určitý typ lidí? Přecejen spoustu zájemců
mohlo mít problém fotit se nahoře bez. Nestávalo se třeba, že na poslední
chvíli couvli?
Jedno ti lidé mají společné, a to že jsou “open-mind“ a rádi přijímají nové
výzvy. Stalo se mi jen jednou, že někdo couvl na poslední chvíli, ale už od rána jsem
cítil, že ten den jsou špatné vibrace…
Byl o
focení velký zájem? Jak jsi vůbec zvládal časově sladit tolik „modelů“, abys
skutečně měl na každý den připravenou fotku?
Oproti minulém ročníku byl zájem menší a vyšlo to tak
akorát, abych měl na další týden koho zveřejňovat. Ale pokračování jsou vždycky
těžší a taky určitě hrál roli strach ze svlékaní se na veřejnosti. Fotil jsem
jednou za týden v průměru pět až deset lidí. Nejdřív jsem chtěl mít fotky
hotové do září, ale nakonec je dobře, že tam jsou všechna roční období.
Proč sis
vybral k focení druhého ročníku DP právě Polaroid, co tě na Polaroidové fotce
zaujalo?
Už ani nevím, kde se ten nápad vzal, asi se to nabídlo samo od sebe. Všiml jsem
si vás na vernisáži první výstavy DP a když jsem se pak podíval na váš projekt
PolaroidLove, tak mě zaujalo, že fungujete jako komunita. Dělat pokračování je
vždycky těžký a proto mi vaše podpora pomohla. Hodně lidí okolo PolaroidLove se
focení zúčastnilo.
Polaroid mi také vyhovoval v tom principu, že fotografii
hned vidím a můžu jednu dát fotografovanému. Byl to tak pro mě snadnější
přechod z digitálu. Od 14ti let, co jsem začal fotit, jsem používal právě jenom
digitál a byl jsem zvyklý dělat stovky snímků, a tak jsem se bál, jak to budu
zvládat s Polaroidem. Na něm je zvláštní jedno mystérium, které jsem doteď
nepochopil: s každým člověkem jsem fotil dvě fotky hned za sebou, ta lepší se
pak použila v projektu. Zvláštní je, že skoro pokaždé byla lepší ta první. Já
si to vykládám tak, že když fotím na Polaroid, tak moc si přeju a soustředím se
aby to vyšlo, že se vesmír spojí a vyslyší moje přání a fotka se povede. Tenhle
úžasný magický okamžik jsem u digitálu vůbec nezažil.
Když jsem si po prvním focení dal fotografie v kavárně na
stůl, tak jsem musel zamáčknout slzu, jak mě dojaly. Bylo to přesně to, co jsem
celou dobu hledal v digitálu a nemohl to tam najít. A jinak, fotil jsem na
fotoaparát Polaroid 230, jehož měch vzbuzoval u kolemjdoucích docela respekt…
:-)
Hodně lidí asi neví, že celý projekt je neziskový, a přitom focení na
Polaroid je poměrně finančně náročné.
Ano, projekt je neziskový a ani není podporován žádnými sponzory. Cítím, že je to tak správně.
Ano, projekt je neziskový a ani není podporován žádnými sponzory. Cítím, že je to tak správně.
Není tedy možnost, jak ti na projekt přispět?
Přispění určitě
uvítám, kdo chce přispět přímo mně, najde kontakt je na mých webových
stránkách. Jenom nechci projekt Daily Portrait spojovat s žádnými firmami.
Jedním ze zásad DP je, že nikdy nebude zneužit k reklamním účelům.
Druhý ročník už máš dofocený a plánuješ velkou výstavu. Kdy a kde?
Vernisáž výstavy bude 13. května 2013 v GALERIE/CZD a výstava potrvá do 24.5. Poté by měla putovat do zahraničí.
Vernisáž výstavy bude 13. května 2013 v GALERIE/CZD a výstava potrvá do 24.5. Poté by měla putovat do zahraničí.
To zní skvěle. Další pokračování máš v plánu fotit v Berlíně,
vezeš si tedy celou sbírku fotek z druhého ročníku s sebou? Odjíždíš
do zahraničí studovat, nebo to má nějaký „fotograficko-sociologický“ důvod?
Ano, plánuju tam vystavit druhý ročník… a vlastně možná i první. Už ale nestuduju, ani studovat nehodlám. Fotografie se nedá studovat, fotografie se musí žít. Focení v zahraničí dá tomu projektu zase další rozměr, další vrstvu. Na stránkách projektu tak budou vedle sebe lidé z různých zemí.
Ano, plánuju tam vystavit druhý ročník… a vlastně možná i první. Už ale nestuduju, ani studovat nehodlám. Fotografie se nedá studovat, fotografie se musí žít. Focení v zahraničí dá tomu projektu zase další rozměr, další vrstvu. Na stránkách projektu tak budou vedle sebe lidé z různých zemí.
Na jaké médium chceš zpracovat příští ročník? Bude se v něčem lišit?
Další ročník Daily Portrait budu fotit v létě a to na moderní zrcadlovku a na černobílý kinofilm. Každý další ročník DP bude focený v jiné zemi a na jiné fotografické médium. Zároveň budou lidé foceni z větší vzdálenosti, aby tam měli celé tělo, až to v dalších ročnících přejde kompozičně do krajiny, kde člověk zůstane malý. Ještě ale tedy musím jeden ročník dofotit pouze obličeje.
Další ročník Daily Portrait budu fotit v létě a to na moderní zrcadlovku a na černobílý kinofilm. Každý další ročník DP bude focený v jiné zemi a na jiné fotografické médium. Zároveň budou lidé foceni z větší vzdálenosti, aby tam měli celé tělo, až to v dalších ročnících přejde kompozičně do krajiny, kde člověk zůstane malý. Ještě ale tedy musím jeden ročník dofotit pouze obličeje.
To bude spousta práce. Pořád tě to baví, nebo máš jinou motivaci?
Jo, pořád mě to baví a má to pro mě čím dál větší smysl. Pro mě je DP také nástroj k poznávání sebe sama. Třeba to zvláštní vnímání času, když ho má člověk spojený s vizualitou...
Jo, pořád mě to baví a má to pro mě čím dál větší smysl. Pro mě je DP také nástroj k poznávání sebe sama. Třeba to zvláštní vnímání času, když ho má člověk spojený s vizualitou...
Jak to myslíš?
Představ si to jako deník - když je každý týden spojený s fotkami, které jsem vyfotil, tak si při procházení těch fotek vybavím celý rok se všemi vzpomínkami, a tak nějak jinak si uvědomím ten čas.
Představ si to jako deník - když je každý týden spojený s fotkami, které jsem vyfotil, tak si při procházení těch fotek vybavím celý rok se všemi vzpomínkami, a tak nějak jinak si uvědomím ten čas.
Z tohoto ročníku vznikne mimo výstavy také tištěná publikace. Jak bude vypadat?
Bude to soubor všech 365ti samostatných fotografií v krabičce. Bude tak možné si třeba udělat vlastní výstavu doma na zdi. Záleží na tom, jak se jednotlivé fotky seřadí, pokaždé to dá jiný význam. Klíčů, jak fotografie seřadit, je ohromné množství.
Bude to soubor všech 365ti samostatných fotografií v krabičce. Bude tak možné si třeba udělat vlastní výstavu doma na zdi. Záleží na tom, jak se jednotlivé fotky seřadí, pokaždé to dá jiný význam. Klíčů, jak fotografie seřadit, je ohromné množství.
Bude možné koupit si ji na vernisáži?
Bohužel, publikaci je nutné si kvůli tisku objednat předem. Poté už nebude možné si ji nikde koupit. Na vernisáži ji představím a objednané kousky tam budou k vyzvednutí. Mimochodem, ti, co se zúčastnili projektu, mají publikaci za cenu nákladů, ostatní kupující musí poslat minimálně jednu DMS SMS na jimi zvolený charitativní projekt.
Bohužel, publikaci je nutné si kvůli tisku objednat předem. Poté už nebude možné si ji nikde koupit. Na vernisáži ji představím a objednané kousky tam budou k vyzvednutí. Mimochodem, ti, co se zúčastnili projektu, mají publikaci za cenu nákladů, ostatní kupující musí poslat minimálně jednu DMS SMS na jimi zvolený charitativní projekt.
Vypadá to, že hodně přispíváš na charitu, to asi moc mladých umělců nedělá… čím to je?
V ČR jsou asi častějši třeba charitativní aukce, kam mladí umělci dávají svoje díla. Druhý ročník DP by se taky dal brát mimo jiné jako pocta Praze, chtěl jsem Praze prostě něco věnovat.
Na vernisáži se určitě zase potkáme. Hodně štěstí do dalších ročníků!
Díky. Chtěl bych vám, kluci, poděkovat za podporu a taky popřát ať se PolaroidLove daří... Polaroid's not dead!
V ČR jsou asi častějši třeba charitativní aukce, kam mladí umělci dávají svoje díla. Druhý ročník DP by se taky dal brát mimo jiné jako pocta Praze, chtěl jsem Praze prostě něco věnovat.
Na vernisáži se určitě zase potkáme. Hodně štěstí do dalších ročníků!
Díky. Chtěl bych vám, kluci, poděkovat za podporu a taky popřát ať se PolaroidLove daří... Polaroid's not dead!
Martin Pavel, 25 let.
Studoval v ateliéru Interaktivní média a v ateliéru Reklamní fotografie na FUD UJEP.
www.martinpavel.com, www.portraitdaily.com, www.facebook.com/dailyportrait
www.martinpavel.com, www.portraitdaily.com, www.facebook.com/dailyportrait
TIP: Událost vernisáže na Facebooku najdete ZDE.