úterý 6. srpna 2013

Rozhovor: Jan Bezucha (Lunatic Asylum)

V září a říjnu bude v Polagraphu vystavovat zkušený rekamní fotograf Jan Bezucha. Přečtěte si rozhovor s ním, ať víte, na co se máte těšit!


JAN BEZUCHA vystudoval dokumentární fotku na FAMU a dodnes se jí věnuje ve své volné tvorbě. Mezitím však  již od roku 1992 působí jako reklamní fotograf, nejprve ve studiu TOP STYLE (se Zdeňkem Sokolem) a později LUNATIC ASYLUM s Tomem Čoudilem.  Má za sebou řadu zajímavých zakázek, z nichž většinu fotografoval Mamiyou 6x7 nebo Horsemanem 9x12. 

Polaroid využíval jako náhled, buď na kontrolu expozice, anebo i na konzultaci s klientem. Vzniklo tak mnoho záběrů, které ukazují proces vzniku výsledných fotografií, které možná znáte z tištěných médií. Jeho polaroidové portrétní náhledy pro časopis Internet (2001), kde jsou praotci českého netu (např. Ivo Lukačovič nebo Daniel Dočekal) pečlivě nalepení na papírech plných poznámek o expozici, najdete v září vystavené v malé galerii Polagraph na pražském Žižkově.




1) Vystudoval jste dokumentární fotografii, ale ve svém ateliéru se věnujete převážně fotografii reklamní. Jak jste se k ní dostal? Baví vás reklama, nebo ji berete jako nutné zlo? Může se dnes vůbec fotograf uživit dokumentem?
Dokumentem jsem se nikdy neživil, protože to vždy bylo velmi problematické; fotil jsem ho jen pro radost. Na FAMU se studium od 4. ročníku dělilo na dokumentární a výtvarné a já jsem raději studoval dokument u Viktora Koláře a Pavla Diase a atelierovou tvorbu jsem provozoval se spolužáky jako komerční studio vedle školy. Proč fotit něco do školy zadarmo, když vám za to v reálném světě mohl někdo zaplatit...

Naši společnou atelierovou práci s kolegou Tomem Čoudilem ve fotostudiu Lunatic Asylum bych zařadil do fotografie užité, většinou jsme pracovali s přímým zákazníkem bez reklamky. Všichni studenti tehdejší FAMU (ročník studia od 1990) fotografovali na velký formát a zakázky přišly samy, konkurence na trhu byla minimální, vstupní odborné znalosti a finanční náročnost na vybavení byla velká, takže dostat se mezi profesionály nebylo snadné.

2) Ve své volné tvorbě ale dokument stále fotíte. Musí to být skvělý únik z ateliéru, kde jste svázaný požadavky klienta, nutností technické dokonalosti a podobně. Vnímáte to tak? Je pro vás volná tvorba důležitá?
Věnuji se teď převážně jen volné tvorbě, nemám moc chuť fotit současné zakázky, protože podobné jsme fotili před lety za násobky honorařů... teď je mnoho vlků a digitální kost je trochu ohlodaná, jak zákazníci úporně tlačí na cenu. Nezapomeňte také, že tahle práce je hodně generační a jak se střídají generace na straně zákazníka a agentur, tak se střídají i fotografové.


(c) Jan Bezucha

3) Jste z generace fotografů, kteří používali Polaroidy jako náhledy před samotným vyfocením výsledné fotografie. Proč? Bylo to i po letech zkušeností nutné? Polaroidový materiál přece nikdy nebyl zrovna levný.
Byl to nejjednodušší způsob, jak zkontrolovat, že vám závěrka na objektivu správně funguje, máte spočítanou přesnou expozici atd. Zákazník, který byl na místě, to vyžadoval – fotilo se na velký formát a matnice na foťáku ukazovala stranově převráceně a ještě vzhůru nohama. To nebyl schopen nikdo odsouhlasit, na to neměli cvik. Polaroidy se někdy i podepisovaly, že zakazník souhlasí se záběrem. 

Dnes fotograf nechce moc přijímat riziko, neustále prohlíží nafocené záběry a ubezpečuje se, že tam je vše v pořádku. Fotky stahuje do notebooku, fotí z něj a chce mít vše pod absolutní kontrolou. Sám to také dělám, ale je to určitá degenerace a pohodlnost. Dnes je materiál v nákladech nula (nikdo si netroufne započítat amortizaci vybavení), dřive byl materiál v nákladech u většího focení nezanedbatelná položka.

4) Jak jste při tom postupoval a jakou techniku používal?
Měli jsme Mamiyu 6x7 a Horseman na velký formát do 9x12 cm, k tomu byly specialní výměnné kazety na Polaroid.

5) Kdy jste od tohoto postupu upustil a přešel k digitálu a jak jste to prožíval? Všechna práce musela být najednou neuvěřitelně jednoduší, rychlejší i levnější, ale kvalita profesionálních digitálů za filmem poměrně dlouho zaostávala.
Přinutil nás k tomu náš tehdejší největší zákazník DATART, protože chtěl logicky konečně ušetřit. První digitál, který jsme nasadili, bylo Fuji S2, strašně poruchový stroj. Stát najednou v ateliéru a fotit aparátem, který měl sotva parametry kinofilmu, bylo strašné. Skeneristi nadávali na kvalitu, ale zakazníci to zkousli. Přestalo se fotit na film, nechodilo se do laborky, propustili se asistenti a vyrostla konkurence, která do té doby nemohla vzniknout.


(c) Jan Bezucha

6) Zaujal vás Polaroid i po jiné stránce, používal jste ho poté například ve volné tvorbě nebo dokonce na výslednou komerční fotografii?
Pro nás byl Polaroid jen nástřel, měli jsme složky, kde jsme se mohli později přesvědčit, který nápad funguje. Photoshop byl v plenkách, výkon počítačů slabý a proto se hodně pracovalo se zadní projekcí. Někdy se polaroidový snímek nechával zákazníkovi nebo modelkám na památku. Občas jsme při čekání na vyvolání experimentovali s otisky na papír, ale to byla většinou aktivita asistentů, kteří přece jen focení tak neprožívali a měli na to čas.

7) Polaroid zažívá docela výrazný comeback, i když ve zcela jiné podobě než jste s ním pracoval vy. Vede hlavně u mladých fotografů hledajících jakousi odlišnost a originalitu, zatímco u vás šlo zřejmě spíše o praktičnost. Jak tenhle posun vnímáte, je pro vás Polaroid něčím zajímavý i dnes?
Je to jeden originál a má fyzickou podobu, to je na něm skvělé a originální.


(c) Jan Bezucha

8) Jak pracujete dnes, využijete při komerční fotografii ještě někdy film?
Ne, film používám jen pro sebe a svou rodinu na extra portrétování. Až se mi všechny nuly a jedničky zhroutí, zálohy oslepnou a nic nebude kompatibilní, mám jistotu, že zůstane alespoň nějaký master, se kterým se dá pracovat... 

Kolik důležitých fotek uděláte za rok? To je tak málo, že si to mužete dovolit fotit na film. Když už máte něco nafoceno, víte, kdy může vzniknout dobrá fotka. Je to kombinace zkušenosti a instinktu a v tom vám žadný digitál nepomůže...

Jan Bezucha, Lunatic Asylum
48 let, spolu s Tomem Čoudilem provozuje studio Lunatic Asylum

Výstava Jana Bezuchy v Polagraphu od 3. září 2013!
Vernisáž: 3. září, 18:00
Více info zde a na Facebooku.

AKTUALIZOVÁNO: Jelikož je Jan rozhodnutý v projektu pokračovat, na vernisáž jsme pozvali speciálního hosta, kterého považujeme za současnou hvězdu internetu, a kterého budeme během akce společně fotografovat jakožto prvního "nováčka" v tomto rozsáhlém fotosouboru. Tímto hostem bude Tomáš Tesař - fotoreportér a propagátor iPhone fotografie, který mimo jiné provozuje web www.iphonefoto.cz.


Žádné komentáře:

Okomentovat