pondělí 28. září 2015

ROZHOVOR: Oliver Blohm / Polaroid 8x10



Oliver Blohm, mladý berlínský fotograf, je největším odborníkem na náš oblíbený velkoformátový Polaroid 8x10. Právě proto jsme ho oslovili, aby předvedl svoje perfektní snímky u nás v Polagraphu. Učiní tak 30. září na vernisáži - a při té příležitosti jsme s ním pokecali o tom, jak se na takový velkoformát fotí :-)

Jak ses dostal k velkoformátové fotografii?
Vlastně náhodou. Během mých studií nabídla studentům architektury univerzita projekt na téma fotografie a architektura. Zrovna jsem dokončil bakaláře a nebyl jsem si úplně jistý, jakým směrem se dál vydat. Rozhodl jsem se s nimi spolupracovat, abych získal novou perspektivu.

Od začátku jsem volil analog a s fotografiemi jsem manipuloval. Začínal jsem s tilt-shift optikou (výsledné fotografie vypadají jako miniatury – pozn. př.), ale pak jsem se rozhodl jít o krok dál a prozkoumat velkoformát. To byl pro mě důležitý moment a skoro po celý rok jsem pak nedělal nic jiného, než fotil  na 4x5” a experimentoval s negativy. To období ve mně vzbudilo větší zájem o  analogový film než kdykoliv předtím, což mě dovedlo k Polaroidu a posléze Impossible filmům.

Pak ses ale přestěhoval do Berlína.
Rozhodl jsem se dostudovat tam, ale tím pádem byly ty fotoaparáty najednou daleko a tak můj zájem přestal být tak intenzivní. O dva roky později jsem se však poprvé setkal s 8x10” filmem od Impossible, a tato jiskra ve mně znovu takříkajíc zažehla plamen. Poté, co jsem hledal způsob, jak tento film upotřebit, mi můj profesor z univerzity nabídl svůj 8x10” aparát. Bude to teď  něco přes rok, co jsem té technice znovu propadl.


Práce s velkoformátem je mnohem obtížnější než klasická fotografie. Jaká část focení je nejtěžší? Co tě na tom baví?
Nejdříve musím říct, že nesouhlasím s označením “klasická fotografie”, protože technika mojí práce je v podstatě stejná jako za starých časů. To je pro mě důležitá věc, je to dost manuální práce a ten proces je daleko intenzivnější při porovnání s prací na menším formátu.

Velké formáty vám dávají plnou kontrolu nad všemi optickými pravidly. V tomto směru se vám dostane naprosté svobody, ale jinde zase vznikají omezení. Nemůžete se třeba volně pohybovat a dívat se skrze hledáček. Váš fotoaparát je obrovský v porovnání se středními nebo malými formáty. Nelze být moc spontánní, než s aparátem hýbnete je třeba promyslet každý detail týkající se kompozice. Téměř každý krok je proces sám o sobě, což je pro mě jedna z nejzajímavějších a nejpřitažlivějších věcí na velkoformátové fotografii.

Někdy vám focení přijde jako první rande. Nemůžete se chovat jak chcete, musíte si být vědomi svých možností a zkoumat situaci. Z toho plyne jedinečné vzrušení při práci toutu technikou. Nemůžete jenom tak zmáčknout spoušť, “cvak”.

Kolik času potřebuješ na pořízení jedné 8x10 polaroidové fotografie?
Když se vrátím k tomu přirovnání, focení na velkoformát není rande na slepo. Chce to čas, který chcete strávit, který chcete investovat.

Abych to ukázal na příkladu: během dobře zorganizovaného fashion focení, které trvá zhruba 12 až 14 hodin, zvládnu pořídit 20 až 25 fotek. To může znít jako nízké číslo, ale představte si že každý člen týmu pracuje na místě před fotoaparátem a teprve když jsou všichni se svou prací spokojeni, můžu začít přemýšlet o samotné fotografii. Ten tým je tak zaujatý prací s detaily, že nahradí Photoshop,  má energii, kterou žádná počítačová postprodukce nenahradí. Je to úžasně dynamické!

Pro Impossible testuješ nové 8x10 filmy než jdou do prodeje a také pro ně fotíš propagační materiály. Baví tě to?
Nejsem jediný, kdo má tuhle možnost, ale ano, od minulého roku mám blízké spojení s Impossiblem a díky tomu také spoustu nových možností. Impossible mě například poctil příležitostí být tím prvním z celé továrny, kdo otestuje nový barevný 8x10 film. To byl a pořád je nezapomenutelný okamžik mého života. A ten film je úžasný! Nemůžu se dočkat, až se oficiálně začne prodávat.

Spolupráci s Impossible si zkrátka opravdu užívám, je to tým skvělých lidí. Je pro mně velkým potěšením poskytovat jim zpětnou vazbu, testovat materiály a být součástí jejich kampaní.

Líbí se ti směr, kterým se nové filmy ubírají?
Vývoj chemické formule filmu určitě směřuje tím správným směrem, filmy jsou rychlejší, stabilnější a snáz se používají. Krok po kroku se přibližují tomu, aby byly opravdu znovu “instantní” a je úžasné to vidět a být toho součástí.


Měl jsi někdy šanci zkusit ještě větší formát než je 8x10?
Zatím ne. Jenom jsem asistoval při focení na deskový aparát 20x24 palců. Chtěl bych na něj připevnit polaroidová záda a fotit s ním brzo fotit sám ve Vídni, v Supersense, abych si to mohl odškrtnout na svém seznamu věcí, které chci v životě dokázat. Hlavně než se spotřebuje veškerý materiál. Neexistuje jinak reálná možnost dostat se k práci na něčem tak obrovském a tak významném.

Jaké další věci na tom seznamu máš, co bys chtěl ještě s velkoformátovou fotografií dokázat?
Je jich hodně a napadá mě toho čim dál tím víc. Nejvytouženějším snem je nafotit portréty známých osobností, které ovlivnily můj život. Lidí z hudebních kapel, herce, režiséry a jiné umělce. Miluji portrétní práci, přibližovat se k lidem, zejména s aparátem 8x10. Máte možnost tak člověka hlouběji poznat, protože nemůžete pospíchat a musíte o něm přemýšlet. S takhle velikým aparátem nejde pořád hýbat. Schováte se pod černou záclonu a pozorujete osobu na matnici zvětšujícím sklem. Přiblížíte se k němu intimním, skoro až voyeristickým způsobem. Jste spolu na jedinečnou chvíli sami, jeden pro druhého.

Vernisáž výstavy Olivera Blohma se odehraje:
ve středu 30. září
od 18:00

FB událost zde.

úterý 8. září 2015

Jak na filmy Impossible, 1. díl - SVĚTLO


Umět správně zacházet s filmy Impossible znamená mít stále na paměti teplotu a světlo. Nabízíme vám pár rad.

Jak světlo tak teplota ovlivňují výslednou barevnost polaroidové fotky. U světla se soustředíme na jeho charakter a intenzitu, to znamená, co je jeho zdrojem, jaké má zbarvení a je-li ho dostatek.  

Obyčejně člověk přijde do styku se slunečním světlem, umělým osvětlením v interiéru, či profesionálním světelným vybavením (tomu se v tomto článku věnovat nebudeme).  

Jak se přizpůsobit aktuálnímu množství světla? Každý polaroidový foťák má kolečko/posuvník, kterým můžete měnit světlost/tmavost fotografie. Pokud je málo světla nebo pod mrakem, nechávejte posuvník uprostřed. Obecně je ideální nastavit posuvník o 1/3 tmavší. Pokud je hodně slunečno, posuňte na 2/3 tmavší. Pokud vám v určitých podmínkách vyjde fotka příliš světlá, ztmavte nastavení na posuvníku. 

Pamatujte, že intenzita denního světla se mění v závislosti na denní dobu a ročním období. Zcela odlišné množství světla bude v létě či v zimě odpoledne.



Ovládání kolečka závisí samozřejmě na zkušenosti. Pokuste se zapamatovat si vždy podmínky a nastavení, za kterých jste fotili a jak fotka dopadla.

Tady jsou na ukázku možnosti korekce pomocí posuvníku, jde o fotografie vyfocené během stejné chvíle. 

Příliš světlá:




Příliš tmavá:





Jak posuvník funguje? 
Na polaroidových fotoaparátech nenastavujete manuálně clonu (kolik světla propustíte dovnitř během expozice) ani čas (jak dlouho film během expozice osvítíte). Clona je pevná (nedá se měnit) a intenzitu světla si měří aparát sám čidlem a vyhodnotí, jak dlouhý čas expozice zvolí. S čidlem lze ale manipulovat pomocí kolečka/posuvníku, protože posouváním doprava/doleva měníte postavení filtrů před čidlem.

Film typu SX-70 nebo 600
V určitých podmínkách také hraje roli, jestli fotíte na film Imposible 600, nebo Impossible SX-70, protože filmy se liší světelnou citlivostí. Film SX-70 má citlivost 125 ASA, zatímco 600 citlivost 600 ASA. Na příliš ostrém slunci tedy bude výhodnější fotit s filmem SX-70, v zimě zase filmem 600.

!! Tyto dva filmy ale nelze vkládat do fotoaparátů nahodile, každý fotoaparát je vyroben pro příslušný typ filmu (viz článek) !! Více se o možnosti kombinování filmů v jednom footaparátu dozvíte zde a zde. Nutno podotknout, že takový krok není třeba, jenom to rozšiřuje mimo rámec foťáku vaše možnosti.



Čeho využít?

Barevnost světla
Co to znamená, že je světlo barevné? Snad se vám hned vybaví ranní či pozdně večerní světlo, které působí žlutě či oranžově a odlišně od ostrého světla v poledne. Impossible filmy mají úžasnou schopnost zachycovat  rozdíly světla, což má vliv na jeho barevnost a vdechnou tak fotkám jedinečnou a silnou náladu.

©Nicola Coe
Všimněte si, že barevnost Impossible je jemná a tak skvělých výsledků a dosáhnete při jemném slunci. 


Na co dát pozor?

Ostré světlo, výrazné kontrasty
Tohle je hlavní problém v létě - Impossible filmy s obtížemi zvládají veliké rozdíly mezi světlým a tmavým.  Světlá místa se snadno přepálí a stinná budou příliš tmavá a nebude v nich nic vidět. Všímejte si pozorně rozložení stínů. Za takových podmínek snadno zkazíte portrét (pokud se stíny vědomě nepracujete), stíny zdeformují tvář a zbytek bude snadno přesvětlený. V takové chvíli je nejlepší fotit celou tvář ve stínu.



Roozstřené fotky

Fotit venku za denního světla bez blesku je možné tak dlouho, jako trvá den. Jakmile zapadne slunce, pouštíte se na tenký led. I když má v létě člověk pocit, že je i chvíli po západu slunce dost dobře vidět, světla velmi rychle ubývá. Obvykle fotoaparát použije dlouhý čas a fotky vyjdou rozklepané a rozmazané. Foťák si tedy případně posaďte na stativ, nebo pořádně zapřete a počítejte s dělším časem expozice. 

dlouhý čas, roozstřená fotka

Umělé osvětlení

V interiérech je rozhodně nejjistější fotit s bleskem. Obyčejné žárovky vůbec nejsou silným zdrojem světla. Bez blesku lze v žárovkami osvíceném prostředí fotit ze stativu, pokud používáte film 600. S filmem SX-70 si neškrtnete.

Proč přece jenom fotit v takovou chvíli bez blesku? Zaprvé jde o barevnost. Blesk zbarví fotku svým charakteristickým bílým světlem, což není vždy pěkné. Také vám může při blížších záběrech házet za objekty nechtěné stíny a něco naopak přepalovat.

použítí filmu SX-70 z ruky večer v restauraci


Na momentky bez blesku radši zapomeňte. Snad jedině za velice silného světla, kdy se závěrka polaroidu zavře skutečně rychle. Jinak budou vaše fotky vypadat následovně:



Pár poznámek k barevnosti Impossible

Polaroidové fotky působí nerealisticky, protože Impossible film nepracuje s jednotlivými barvami vyváženě. Barevné filmy neumí bílou barvu (na rozdíl od černobílého), místo toho dělá jemně žlutou (což je jeden z důvodů, proč fotky působí tak retro). Nejvýraznějši se projeví ostrá červená a další křiklavé tóny. Velmi hezky dokáže zobrazit světlé tóny, naopak při nedostatku světla takřka nerozeznává rozdíly mezi tóny tmavými (z tmavě modré udělá snadno černou).

výrazná červená


Impossible filmy můžete zakoupit na našem e-shopu. Když se vám focení ani přes tento návod nebude dařit, neváhejte se za námi stavit v Polagraphu, moc rádi poradíme :-)